Divím se, že někdo přišel, když už se nepíše ve škole docházka.
Snažila jsem se navázat tématicky na výstavu Ivety Šafránkové. Pracovali s vlastní figurou, kterou obkreslili, následně vytrhali a přilepili na podkladový papír.
Tato třída byla výjimečná. Na každém workshopu šli do tvorby naplno a velmi kreativně. Budou mi chybět.
Minulou středu těsně před Velikonocemi jsem šla k zubaři s podezřením, že mi dentální hygienistka vylomila při čištění zubů plombu. Tak ne. Uštípla mi zub. Takže tu osmičku zubař hned vytrhl. Druhý den jsme vyjeli s autokaravanem do jižních Čech. První spaní v kempu, kde trávil D. s prarodiči prázdniny. Po použití sprch byl D. vyléčený z nostalgie.
Odpoledne jsme akčně vyjeli na kola do Třeboně ( cca 50 km) Sport po extrakci zubu není ideální, ale i tak jsem si to užila. Dali jsme si v Šupina rybí hranolky. Jako předkrm byla ultra vynikající rybí pomazánka. Ano, je to ta stejná restaurace s ubytováním, kde jsme byli před třemi lety. Máme rádi jistotu.
Druhý den déšť a vítr.
D. se v tom jel projet na dvě hodiny na kole. Já jsem se ,,obětovala" a četla si v teplém karavanu Hakla. Přesun do Českého Krumlova na nejlepší pizzu, co jsem kdy jedla a výstavu Picassa. Výstava nic moc. Většina věcí litografie, ale zaujala mě jeho keramika. A teď dilema, kam se přesunout na noc. Jet dál směr Šumava a nebo se otočit a hledat něco po trase domů? Vyhrála Telč. V kempu nové sprchy z dotací EU. Deset minut do města. Na Panském dvoře jsme si dali pivo a šli spát.
Druhý den po tom, co si D. odběhal své kilometry, procházka Telčí. Nádhera.
No a protože je naším zvykem jezdit domů dřív, večer doma.
Cestování autokaravenem nás baví. D. rád řídí, žádný spěch ( už to má nejen tempovač, ale i senzor vzdálenosti okolních aut, díky němu se auto samo zbrzdí ) .Výhledy do krajiny taky skvělé. Co jsme si ujasnili, hezké sociální zázemí je pro nás zásadní. A možná to i rozdělit. Karavanem do přírody, apartmán ve městě.
...
Zůstaly nám dva volné dny. Domluvila jsme se Silvou na komentovanou prohlídku do Grossmannovy vily . Rozhodně stojí za návštěvu. Zbytek volného času jsem šotkovala na zahradě. Nikdy bych neřekla, že mě bude zahradničení tak bavit. Jo a včera jsem dostala velký balík s hlízami jiřin od čtenářky blogu ( a později i klientky...navrhovala jsem jim kuchyň). Moc děkuji! Hezké, že mi chce někdo udělat radost jen tak.
Kamarádka Markéta se rozhodla dělat rozhovory s ženami, které se nacházejí v druhé půlce života. První host je stylistka Helena Tomanová. Podcast je na SPOTIFY . Dostala jsem taky pozvání. Upřímně. Do této chvíle mě vůbec nenapadlo, že jsem v druhé půlce života:) Ale stárnutí řeším, ne že ne. V květnu mi bude 52 a to už je v okolí dost žen, které chodí na botox.
Na čem opravdu chci ve svém věku zapracovat, je moje sebevědomí a nadějeplný životní postoj. V této době je to opravdu těžké. Ne protože by tahle doba byla tak hrozná, ale těžká v dostupnost negativních zpráv. Kdo umřel, kdo co rozkradl, zastřelil, unesl, vybombardoval....Kdybychom žili za druhé světové války, ale se všemi médii, co máme dnes, tak se asi zblázníme. Takže jsem si naordinovala méně čtení zpráv. Víc přemýšlím, co můžu udělat pro své okolí. Jak proměňovat můj mikrosvět. Cíleně poslouchám podcasty s lidmi, co mají ve svém životě nějaký zápal. I kdyby to bylo pletení.
Moje inspirace Gillian Anderson ( 57 ) hned na úvodu reklamy říká : ,, Říkají, že to nejlepší mám za sebou. Já říkám, já jsem právě začala. "
Architektura ČSSR 58-89 Rozhodně stojí za shlédnutí. Na Netflixu. Možná ještě někde v kinech.
V neděli na skok do Galerie Gong . Několik výstav souběžně. Film a výstavy mě přiměly jít trochu do sebe. Nesklouzávat k jednoduchým a zaběhaným řešením.
....
Na Vltavě tolik skvělých pořadů. ( naposledy rozhovor s japanologem ) Vizitka , Osudy, Četba na pokračování. Politikům, kteří chtějí zrušit koncesionářské poplatky Rozhlasu i České televizi, by zřejmě tyto pořady nechyběly. S dalšími volbami tu máme zpátky ,,Fica" , buranskou kulturu a rozhazování peněz na úkor státního dluhu.
...
Na ivysílání je teď dokument režisérky Markéty Nešlehové Nejseš moje máma . Markétu znám z doby, kdy točila Bydlení je hra a zrovna v té době si adoptovali holčičku. Bohužel zrovna tento příběh nedopadl úplně nejlépe, ale není všem dnům konec.
....
Konečně jsem našla obkladačku, kterou chci dát kolem našeho krbu. U nás doma v paneláku jsme měli falešný krb, který táta obložil kamenem a obkladačkami. Bude to vzpomínka na dětství. Trochu retro. A možná, možná ! celý proces zdokumentuju na video. Pokud překonám děsný stud.
Na e-shopu Obklady Vilímek si můžete téměř z každé dlažby / obkladu koupit vzorek. Přece jen, než uvalíte hromadu peněz, je lepší vidět na živo. Při hledání jde vyfiltrovat nejen barvu a rozměr, ale spoustu dalších parametrů. Ušetří to dost času.
Večer už nemám na psaní náladu ani energii.
V pátek vernisáž výstavy, která potrvá až do půlky června. Přišlo méně lidí než obvykle, zahájení možná moc krátké. I když lepší kratší, než moc dlouhé.
Poslední týdny rozstřelená do všech stran. Dotahování KRYSTALSHOP. Přidala jsem další produkty od Stringu. Přehlednější menu.
Výrobní hala v Třanovicích roste před očima, vypadá to, že se za tři měsíce stěhují. Nakonec prošel leštěný beton na podlahu i perforované stropní kazety, které si firma vyrobí sama. Jsou děsně šikovní. Musím si vždycky srovnat, za co bojovat smysl má a u čeho je třeba udělat kompromis. Mám na starost ,,jen" dvě patra kanceláří a zázemí, výrobní halu řeší projekční kancelář. Je to zas úplně jiný druh práce, který rozhodně obohacuje.
.jpg)
A jako správná ,,designérka dětských pokojíčků" ( jak se mě snažil urazit jeden architekt) se opravdu věnuji dvěma dětským pokojům a jiným drobným projektům, které mě baví stejně jako ty velké.
Nedávno mě oslovil klient na návrh rodinného domu za striktně daných podmínek. Rozměr 11 x 7, 5 metrů a do toho nacpat obývací pokoj s kuchyní, dva pokoje, koupelnu a samostatné wc. Už máme hotovo, jen ladíme detaily jako vjezd do dvora atd.
....
V neděli slavily dvě moje kamarádky padesát. Nemám žádnou publikovatelnou fotku, ale bylo to fajn. Doufám, že i díky vtipnému kvízu, který jsem si připravila na téma: ,,Co by měly vědět ženy nad padesát let." Monika dostala moruši a keře, Gabka zahradní nářadí.
V sobotu od šesti rána retušování keramiky a nakládání pece. Přesun do galerie. Musela jsem zasádrovat a přemalovat díry po minulé instalaci. Naštěstí to šlo lokálně. Před polednem doma. Původně jsme chtěli jít na kolo, ale venku docela chladno, i když svítilo slunce. Navíc já se pořád cítím nějak pokažená. Mám nové léky, nová analgetika ( bez nich den nedám) . Naštěstí si pan neurolog nemyslí, že jsem simulant nebo že je to psychosomatické.
Druhý plán byl - zajít si na oběd do restaurace, kde jsme dřív často jezdili. Nejsme úplně šetřící typy, ale když jsme se podívali na ceny, tak nás chuť přešla. Uvařila jsem oběd a vyrazila do zahradnictví . Monika s Gabkou slaví příští týden 50 . Obě vášnivé zahradnice. Monika dostane převislou moruši a nějaké kytky, Gabka nářadí. Zdárně jsem moruši narvala do auta a přicvakla si do dveří prst. To by člověk nevěřil, jak moc člověk potřebuje prostředníček při řízení.
Za hodinu už jsem stříhala na zahradě uschlý bambus. Měla jsem ho sice přes zimu svázaný, ale i tak z něho lítal hrozný bordel. Možná ho příště do něčeho zabalím. Opečený párek na našem vánočním stromku. Málem nám shořela garáž.
D. byl dopoledne plavat, oběd a pak spal až do večera. Život triatlonisty:)
Letos se přihlásil na irona man do Krakowa. Našli jsme krásné ubytování. Veganský hotel ( snad nás z hotelu nevyhodí, až uvidí skladbu jídla v lednici) , vybavení z netoxických materiálů ( to zelené marmoleum je krásné, že?!) , v sobotu lekce jogy, kousek do centra, kousek na start i cíl závodu.Už to začíná být tradice. Jede s námi i Borek.
